Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 nastala doba, kdy protestanté v Čechách i na Moravě byli vydáni tvrdému náboženskému útisku. Nesměli se přiznávat ke svému náboženství, nesměli se modlit k Bohu po svém způsobu, nesměli ani číst Bibli, Postilu nebo jiné náboženské knihy. Celý národ tehdy musel být jenom jednoho náboženství a každé jiné bylo odsuzováno jako kacířské. Dohled nad náboženským životem národa byl svěřen jezuitům, kteří pečovali hlavně o to, aby lidem byly odebrány Bible a všechny evangelické náboženské knihy. Jen tajně a za zavřenými dveřmi zaznívalo čisté Boží slovo a písně mohly znít jen tlumeně, aby nic z toho nezaslechlo nepovolané ucho jezuitů, kteří chodili všude po našich vlastech a násilím lidu brali knihy, dokonce i Bible, a chtěli mu vzít i víru v Boha.
Kniha Tajemný ochránce zaznamenává příběhy, které se odehrávají právě v této dramatické době. Můžeme se tak dočíst o odvaze a věrnosti věřících v Kutné Hoře, Brumovicích, Zahrádkách, Horních Dubenkách, Kloboukách či v Heršpicích. Dovídáme se o dospělých i dětech, kteří pro čistotu Beránkova učení byli ochotni dát v sázku nejen svůj majetek a zdraví, ale mnohdy i život.