Terezie Martinová žila ve Francii v druhé polovině 19. století - 1873 - 1897. Byla nejmladší z početné rodiny, kde ovšem několik dětí zemřelo; zůstaly jí čtyři starší sestry. Velice záhy se ?probudila? ve víře a začal ji přitahovat zasvěcený život.
V pouhých patnácti letech vstoupila na Karmel v Lisieux, kde přijala řeholní jméno Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře. Postupně objevovala, že Bůh je milosrdný a plný lásky, kterou touží rozlévat do srdcí všech lidí. Když jako velmi mladá vážně onemocněla, představená kláštera - její rodná sestra- ji vybídla, aby sepsala vzpomínky na jejich společné dětství a jak ji Pán v životě vedl, čemu ji učil. Tak vznikla slavná kniha Příběh jedné duše, která dodnes oslovuje lidi po celém světě. Krátce před smrtí slíbila, že bude z nebe posílat déšť růží, déšť milostí: proto se dnes znázorňuje nejčastěji s růžemi. Zdálo by se, že mladičká karmelitka bude záhy zapomenuta, ale Bůh měl jiné plány. Vbrzku byla svatořečena a prohlášena patronkou misií. A jako by té slávy nebylo dost, v roce 1997 ji papež Jan Pavel II. prohlásil učitelkou církve - což znamená, že - svatá Terezka má prorocké charisma a její poselství je důležité a objevné pro celou církev.