Původně jsem knížku čtení na každý den vůbec psát nechtěla. Měla jsem ale takový neodbytný dojem, že mi Bůh naznačuje, abych to přeci jenom zkusila. Trochu jsem vzdorovala, ale pak jsem se rozhodla. Drze jsem Bohu řekla, že teda jo, ale bez jeho nápadů to nedám, takže na ně čekám. A potom jsem se nestačila divit. Servíroval mi nápady jak na stříbrném podnose, tak, abych je stačila zpracovávat. Tolik jsem se s Bohem poznala! Byla to velká škola důvěry.
Teď můžete sami posoudit, jak se nám to povedlo. Každý měsíc má své téma, každý den krátkou úvahu. Mým cílem bylo být blíž. Sama sobě, mým milovaným a samozřejmě Bohu....
Hana Pinknerová