„Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání“ (Ga 5,22–23). Nelze je zaměňovat se sedmi dary Ducha: darem moudrosti, rozumu, rady, darem síly, poznání, zbožnosti a darem bázně Boží (srov. Iz 11,2). Tyto dary uschopňují člověka k tomu, aby naslouchal pobídkám Ducha svatého, ale plody dozrávají jen u těch, kdo se vnuknutím Ducha ochotně podřizují. (z úvodu autora)

Poslední dobou narůstá „poptávka“ po darech Ducha i po charismatech ke službě, což je dobře. Nicméně známkou svatosti nejsou charismata, ale právě ovoce Ducha. Po něm bychom měli toužit především, protože pouze ono je důkazem toho, že jsme dětmi Božími nejen podle jména, ale že mocí Ducha svatého nastává naše vnitřní proměna, připodobňování se Kristu. To se pak projevuje v našem způsobu myšlení, cítění i jednání…