Zavřeny, ale ne umlčeny...


Maryam Rostampour a Marziyeh Amirizadeh věděly, že riskují svůj život. Ačkoli jim Islámský zákon zakazoval sdílet křesťanskou víru, tajně v Íránu rozdaly dvacet tisíc Nových zákonů. Založily dva podzemní domácí sbory, z nichž jeden byl určen prostitutkám. Mnohé z nich byly opuštěny svými manžely a nemohly jiným způsobem zajistit sebe a své děti. Marziyeh a Maryam byly mnohokrát téměř přistiženy, a jen díky Boží ochraně se tak nestalo. Nakonec – možná nevyhnutelně – byly tyto dvě mladé ženy zatčeny a drženy v proslulém vězení Evin v Teheránu, kde jsou vězni běžně mučeni a popravy jsou zde nečekané a rychlé. Tváří v tvář výslechům, zastrašování a hrozbě vynesení rozsudku smrti se stalo něco pozoruhodného. Namísto podlehnutí strachu se rozhodly udělat radikální a nebezpečný krok: sdílet svou víru přímo za zdmi vládní pevnosti, která je měla umlčet. V knize ZAJATA V ÍRÁNU Maryam a Marziyeh popisují, jak si Bůh použil 259 dní ve věznici Evin k tomu, aby naprosto změnil celou situaci. Nechal své Světlo dopadnout do jednoho z nejtemnějších míst tohoto světa, dal naději těm, kteří o všechno přišli, a projevil svou lásku těm, kteří byli zoufalí. Na základě mezinárodního tlaku byly po měsících vyslýchání a útrap Marziyeh Amirizahed a Maryam Rostampour propuštěny z vězení a zbaveny všech obvinění. Poté emigrovaly do Spojených států.